Bottle Shock

"Wine is sunlight held together by water" - Galileo

Po famózně úspěšné Bokovce a Dobrém ročníku přichází v srpnu do omezené U.S. distribuce další film s vinnou tématikou, Bottle Shock.

Film měl premieru na letošním lednovém Sundance festivalu a provází ho vesměs velmi pozitivní kritika. Malinko se o něj otřel ve svém aprílovém článku i pan Sklenička.

Příběh pojednává o jedné, pro někoho neslavné události a tomu co jí předcházelo.
Jedná se o dnes již legendární "Judgment of Paris 1976," ochutnávku, na níž dostali francoužští vinaři na zadek od kalifornských a jak praví podtitul filmu, vůbec netušili odkud to přišlo.



Hodnocení se tenkrát zúčastnilo 11 porotců (9 francouzských, američanka a brit). Degustace probíhala naslepo a padaly v ní takové perly jako:
"Toto víno ukazuje velikost a krásu Francie" (Cabernet Sauvignon z Napa Valley) nebo "Tohle je určitě Kalifornie, nemá vůbec žadný nos" (Batard-Montrachet Ramonet-Prudhon 1973)

Hlavní postavou snímku je britský obchodníky s víny a zřejmě nejen vinný snob, Steven Spurrier (Alan Rickman)...



...Rozhodne se poté, co se kolem něj množí pozitivní ohlasy a poptávka po kalifornských vínech, přijít věci na kloub a...



...odjíždí objevovat Ameriku...




...vybírat vína, která by obstála ve srovnání s francouzskými...

...a setkává se mimo jiné s rodinou vinaře Jima Barretta z Chateau Montelene...



... u kterých se bude zřejmě odehrávat nějaká druhá příběhová linie.

Velmi nerad píšu o filmech, které jsem neviděl a tak nechám raději mluvit 2 trailery. Jeden je nový oficiální a druhý ze Sundance festivalu. Celkem pěkně se doplňují.






Jedna věc je jistá, film vidět chci. Třeba na festivalu v Karlových Varech a když né tam, tak jinde. Já si počkám, já mám času dost.

Příprava pražského posvícení

Pondělní podvečer. Poloprázdná pivnice poblíž parlamentu působí poněkud posmutněle.
Profesionálním pohledem pozorně přejíždím plac. Pulitry plné, popelníky prázdné, pohoda.
Poslední půlhodinka, pak padám pryč.
"Podívej pyčo, přichází Paroubek," povídá přidrzle pikolík Péťa.

"Padej posloužit pánovi," posílám Péťu. "Pyču pořešíme potom," pohrozím pozvednutím prstu.

"Poklona pane předsedo, přání?" povídá Peťa Paroubkovi podlézavě.

"Přines pikolo, pingle, pospěš," pokřikuje podrážděně.

"Proč prudí, prosimtě?"

Péťa připravuje preso potichu, překvapen panovačným přístupem.

"Podej plato, přinesu pití pánovi," povídám.

"Problém, pane?" pokládám pikolo před předsedu.

"Problém pane provozní? Problém?.... Pořádnej průser!!!! povídá.
"Poslouchejte.......Poledne. Pracovna. Pečlivě připravuji právní předpis pro plošné pozastavení přísunu pedofilního porna. Plně pohlcen problematikou, projíždím pravě přišlou poštu, pak popatřím podlouhlé psaní.
Podívejte," podává.

Překvapeně prohlížím podobenku předsedy Paroubka, plnícího pinďourkem.....PROBOHA!!! Pfuj!!!!

"Photoshop?"

"Pche, Photoshop," povzdychuje "Precizní práce profesionálního Paparazzi. Pomůžete prosím?"

Přemýšlím...."Připravte převod peněz, počítám přesně pět polských, pak pomohu."

"Paráda...platí," povykuje povzbuzeně, přistrkuje pravici."Plácneme..."

"Pomalu, pomalu" povídám. "Předtím prozraďte, proč proboha používáte pyj pederasticky?"
"Proč právě prdelka plavovlasého páťáka Pavlíka, pravnuka pokojské příbramského penziónu Pulec, proč?"

"Prostě preferuji poddajné panice, proto," povídá pyšně předseda.

"Poslyšte plán pane Paroubku," povídám. "Především pozastavte přiznání, překažte publikování."
"Pak požádáme personál. Připojí podpis pod přísahu, petici..." přemýšlím polohlasně.

"Před personálem prosím pomlčte," povídá prosebně.

"Proč? Pro pracovníky pohostinství představujete pomalu poloboha, pomohou. Podepíše přibližně polovina placu."

"Pojďte pane předsedo, přestaňte propadat panice. Podkroví poskytne příjemný poklid. Pouvažujeme pro, proti"

Podkroví....po půlnoci.

"Převod peněz proběhl?" "Proběhl pane provozní."

"Prima....poslouchej, perverzní prasáku. Pootevři pusu, pořádně, pohni!!!

Přikládám pistoli. Připitomělý pohled, potem perlící piha, překvapení.

"Prááásk!!!"

Problém pryč. Předseda propadl peklu....

Polyesterovou polokošili, polobotky, ponožky, polévám petrolejem, pak pálím.

Posmrtně potuhlou postavu předávám pomocníkům. Při průchodu potemělou pivnicí požaduji po Peťovi.

"Pozapínej prosím počítač, pak piš: Pozítří posvícení"

Invaze lupičů těl

Změnil jsem brigádní působiště.
Dle domluvy jsem na tom původním počkal až se najde mladý sommelierský kádr a obratem jsem přestoupil na uvolněné místo do dejžtopánbu jedné z nejlepších pražských restaurací. Nechtějte po mě jméno toho podniku a ty co ho znají prosím, co prosím, zapřísahám!, aby si ho nechali pro sebe.
Možná jim to může zachránit život...

Prvních pár služeb jsem měl co dělat sám se sebou a tak mi na tom, co vám chci sdělit nepřišlo nic divného, ale teď po měsíci si troufám s jistotou zvolat:
"Jsou tady!!"

Riskuji, že mě budete považovat za blázna, ale zkuste prosím aspoň zvážit má pozorování, která vám dávám k posouzení.

Kdo jsou lupiči těl?

Chodí v menších skupinkách, po dvou až čtyřech, maximálně šesti kusech.

Rekrutují se takřka výhradně z hospodářské ehm "elity" národa.

Zatím jsou to až na minimální vyjímky muži.

Vyznačují se totální absencí pozitivních emocí směrem ven mimo skupinu.

Jak vlastně taková návštěva lupičů těl probíhá?

Pozorované subjekty přijdou do restaurace s tupě povýšeným pohledem v očích. Blábolí mezi sebou něco v neznámém jazyce a v tónině, která není uším lahodící.
Dalším poznávacím znamením je, že na pozdrav odpovídají tichým chrchelnatým "Blhml", odpovídají-li vůbec a následně se mátožnou chůzí cpou k prvnímu volnému stolu, trousíce při tom přes rameno něco, co zní jako:
"Má zevace na inžýa (doktoa) XY."

Nemusím doufám podotýkat, že k výrazům jako jsou například děkuji, nebo prosím, nejsou jejich mluvidla v žádném případě uzpůsobena.

Nejdřív jsem měl za to, že invaze a totální podrobení občanů této planety musí proběhnout v nějakém velmi omezeném časovém horizontu, protože "návštěvníci" se vyznačují až neuvěřitelnou nedůtklivostí směrem k prvnímu kontaktu s obsluhou. Pak jsem ale vydedukoval, že je to možná jen ukojení prvotních potřeb hostitelova těla, protože jakmile je učiněna objednávka a jsou zkonzumovány první tekutiny, subjekt se propadá do podivuhodné letargie, jak bude popsáno níže.

Co mě však přivedlo do rozpaků a zároveň bylo jedním z prvních vodítek na mé cestě k poznání, je jejich velmi zvláštní vztah k servisu, nebo chcete-li k procesu obsluhy jako takové.
Na jedné straně o servis vůbec nestojí, nevnímají ho a doslova jim vadí a na druhé straně, běda jak servis není vůbec, nebo pouze v základní míře.

Příklad:

"Dáte si ještě minerálku?".....25 vteřin ticho, pak v optimálním případě následuje "Hm."

Není-li ze strany personálu učiněn včas dotaz na minerálku, ozývá se, "Můžetemilaskavěhneddonýstvodunebomámcsnadchípnout-
žíznívoetosnadnenipravda."

Z čeho, ale opravdu šílí (tak zvláštně tiše a jen pro sebe) je, když se vyžaduje nějaká jejich, byť i jen minimální kooperace.
Uvedu opět jednoduchý příklad.
Subjekty si objednaly nějaké to jídlo. Obsluha vykoná vše potřebné a na subjektu je jen jeden, jediný úkol, aby dal ruce z míst, kam mu bude záhy položen talíř. Je to místo přímo před ním, zpravidla mezi vidličkou a nožem.
Subjekt je požádán nejdříve v české mutaci, slovem "zdovolením," pak automaticky následuje verze mezinárodní, "Pardón." Už jsem si zvykl, že ani na jedno nereagují, ale použít je musím. Asi tak jako policista musí, chca nechca vždy použít dvojkombinaci "Stůj," "Stůj nebo střelím." V momentě, kdy už příslušník může beztrestně střílet, (závidím) já opatrně šteluji většinou velmi nahřátý talíř na subjektovy pařáty, protože nemám jinou možnost.
Kočička, pejsek, snad možná dokonce i mihule nebo obyčejný prvok mají instinkty, nějakou tu od přírody danou první signální soustavu, která zabezpečuje, že kladete-li na ně horký talíř, snaží se uhnout.
"Oni" však ne. A to je děsivé...

Možná nejzvláštnější moment je pozorování, jak subjekty mimosmyslově komunikují s nějakým svým centrálním/kolektivním vědomím.
Krasně je to vidět a tak trochu i cítit, když vznesete dotaz třeba ohledně další lahve vína, nebo vlastně jakýkoliv dotaz (viz. minerálka výše).
Navenek to může budit zdání, že se nic neděje, ale zkušený pozorovatel, jako jsem já už prostě ví. Vidím to tetelení ztěžklého vzduchu a ten cvrkot co probíhá za přivřenými víčky.
Častokrát se stává, že se napoprvé, napodruhé a kolikrát ani vůbec nepřipojí a mě se tak nedostane kýžené odpovědi. Dříve jsem reagoval mírným pokrčením ramen a odchodem. Teď nadhazuji své otázky do luftu jako řečnické a za pomalé, nepřetržité chůze, aniž bych cokoliv očekával. Třeba se chytí...

Nejdřív jsem se chtěl pro radu obrátit sem. Na toto místo chodím ve svých slabých masochistických chvilkách a v touze rozklíčovat tři základní, donekonečna se opakující mantry.
Ale pak mě to napadlo. Co když je tohle jejich základna, nějaký jejich portál a ty tři základní kameny, kterým já stále ne a ne přijít na kloub je nějaký jejich kód sofistikovaného hosta, lupiče těl.

Bojím se o nás a zároveň se mi stýská. Stýská po dobách, kdy do restaurací tohoto typu chodili opravdoví hosté z masa a kostí. Přišli se dobře najíst, napít a neřešit. Prostě strávit pěkný večer.
To je zdá se nenávratně pryč.

P.S. Čest vyjímkám, žádná sláva poraženým :)

Nejlepších 50 restaurací světa 2008

Vzhledem k tomu, že výsledky ankety byly odtajněny až někdy kolem půlnoci, neměl jsem na nějaké to větší zpracování dostatek energie.
Vše bude napraveno ještě během dnešního dne :)

Pekelný nic

Na tomto místě měl být dnes malý report z výletu do Dánska. Díky kolegovi Facebůčkovi se však minimálně o den opozdí.

Poslal mi totiž link na novou, už čtvrtou sezónu Ramsyho Hell´s Kitchen. A já místo abych pilně tvořil, jsem jen stahoval, koukal a bavil se. Předchozí sezóny jsem až na malý ukázky neviděl. Ale musím přiznat, ten člověk/pořad prostě nemá chybu a rozhodně ani v nejmenším nenudí.

Snad nejvíc mě pobavilo uvedení soutěžících, kteří se měli představit nějakým svým ukázkovým jídlem. Na přípravu měl každý z nich 45 minut a dá se říct, že moc radosti svému budoucímu tyranovi neudělali.
U tataráku z jakubek, kaviáru a čokolády došlo i na masivní blinkání :)

První epizodu máte zde rozkrájenou na pět dílů a pro ty další se přihlaste třeba tady.


"Pamatujte si, tohle musí být to nejvelkolepější zahájení provozu, jaký tu kdy bylo."
"Tak modrý týme, jste připraveni na otevření?"
"Ano šéfe!"
"Dobře, tak mi vyjmenujte pět předkrmů, co dneska vaříme."
Ticho....











Co byste tomuhle Fuckmistrovi uvařili vy? Jako svůj "signature dish" (Odpovídejte prosím pouze v tom případě, že jste viděli minimálně zdejší druhou část :))

Ostroviny od Jednorožce 5

Částečně i reakcí na nedávné stížnosti čtenářů, že Matesola zde strašně zaostává v uveřejňování receptů (je jich na netu tak málo!) jsem usedl ke klávesnici, abych se podělil krátkou zprávou z jednorohé kuchyně.


"Mám zase makrely. Jsou čerstvý, jenom tentokrát trochu menší," uvítal mne fishmonger ve svém krámku. Shrnul tříšť ledu, abych se na čudly mohl podívat. Zářily.
"Dík, ale tentokrát chci vařit polívku. Vidím, že tu máte conger eel stejky."
Fishmonger uznale pokývl hlavou, conger je na rybí polévku výborný.
"Taky red snapper - vezmete si? Dva? Vykuchám vám je. OK, co dál?"
"Na vývar - něco lacinýho, máte whiting?"
"Tak to nemám, sorry, ale je tu coley."
Vzal jsem si kus šedavého coley. Chutná celkem dobře, je laciný spíš kvůli barvě masa.
Nakouknul jsem do kbelíku. "Máte nějaké kostry?"
"Not really, ale počkejte, mám vzadu hlavu congera! Stejk už nebudete potřebovat, na líčkách je masa dost."
Plastový pytlík byl těžký, ale monstrózní hlava byla zadarmo a celý nákup mě překvapivě přišel jen na pár šupů.

Chystal jsem večeři pro naše staré známé. První chod byl, jak už tušíte, rybí polévka. Suroviny jsem teď měl, ale stál jsem na rozcestí. Kterým směrem se vydat? Francie, s tomaty, česněkem a šafránem?
Nakonec jsem se rozhodl vyšlápnout si směrem české rybí polévky, jako se dělá o Vánocích, jen místo kapra jsem měl ryby mořské. Do vývaru jsem jich opravdu napral, co se dalo! Ani na aromatické zelenině jsem nešetřil. Vařil jsem jen 20 minut, ryby podle mazáků prý víc nechtějí.

Zvlášť jsem na másle osmažil další dávku zeleniny pokrájené na nudličky. Zvlášť udělal jíšku z krupičky. Obojí jsem zalil přecezeným vývarem, posléze spojil a společně povařil. Část vývaru jsem odpařením zredukoval a polévku tím doplnil. Z ryb jsem obral jen to nejlepší maso. Zbytek byl pro psy, ti ryby rádi.

Polévka, na poslední chvíli ozeleněná velkou hrstí nasekané plocholisté petržele a podávaná s croutony, měla velký úspěch.
Zbyla i na pozdní snídani druhý den. V chladu polo-ztuhla a zrosolovatěla - očividná známka to její kvality a bytelnosti. Ohřátá se lžičkou přidané harrissy to byl vyprošťovák non plus ultra.

-Jednorožec-



-----------------------------
Dodatek

Jednorožec mi poslal se svým příspěvkem i tu fotku s otazníky. Prý ať si tam něco doplním.
Jsa v chřipkově letargickém útlumu, kreativními nápady zrovna nekypím.
A tak se ptám, co podle vás, může mít taková úhoří kebule na srdci?
-mtsl-

Starší Ostroviny:
První
Druhé
Třetí
Čtvrté

Vrchní, prchni ! 2 aneb Fantom RáJe se vrací

Asi tak před půldruhým měsícem mě kontaktovala jedna filmová produkční společnost s nabídkou profesní konzultace pokračování komedie Vrchní, prchni!
Přípravy k natáčení jsou již v plném proudu a já mám laskavé svolení o celém projektu jako první informovat.

Co si budeme nalhávat, nabídka, která vzešla také díky tomuto blogu mě obrovsky potěšila a já jí bez velkého váhání přijal. Zároveň mi však připravila mnohé bezesné noci nad scénářem. Případné kiksy tak padají jen a jen na mojí hlavu, samozřejmě, pokud bude ve finálním snímku zachováno vše tak, jak jsem doporučil :)

A o čem bude vlastně pokračování pojednávat?
Tvůrčí tým, který zůstává zaplaťpánbu stejný mi kladl na srdce abych tu moc nespoiloval a jen velmi lehce načrtl základní premisu.
Opět se setkáme s Daliborem Vránou, který stále řeší mizernou finanční situaci rodiny. Místo kasírování hostů se však tentokrát převtěluje do různých typů inspektorů. Od ČOIky až po Hygienu, Bezpečnost práce a samozřejmě i do restauračního kritika.
Možná to zní nezábavně, ale věřte mi, že scénář byl to nejvtipnější, co jsem za poslední dobu četl.
Nečeká nás sice hořkosladká komedie jako první díl, mnohem více se humor podobá "Jáchymovi."
Co mě osobně potěšilo snad nejvíc, bylo angažování mého oblíbeného, špatného herce Davida Ratha do malé role arogantního a hloupého vrchního Juránka jako Vránovy Nemesis.
Snad mohu prozradit, že na konci filmu dostane jeho postava strašlivě přes držku.
Dokonce ani závěrečná honička nebude chybět. Tato se bude odehrávat při letošním Prague Food Festivalu, kdy dojde k odhalení pravé identity "ing. Králíka."

Měl jsem slíbený krátky rozhovor s panem Svěrákem, který však musel odcestovat do L.A. na premiéru předělávky jeho staršího filmu, který bude mít premiéru už tento pátek.
Pod názvem "Dissolved & Launched" ho natočil původem honkongský režisér John Woo a objeví se v něm Anthony Hopkins (inspektor Trachta) a Matt Damon (praktikant Hlaváček). Malé cameo si zde střihl i Steve Buscemi. Už teď se těším na jeho: "Ducks.....Ducks....Ducks."

Včera jsem se aspoň snažil na poslední chvíli sejít s režisérem připravovaného hitu VP!2, panem Smoljakem. Sraz jsme si dali v jeho oblíbené Malostranské kavárně. Bohužel se o projektu nechtěl moc bavit a stále mi povídal něco stran dobré brazilské kávy...Nuda.

Tak držme palečky, ať se pokračování příběhu pana Vrány vydaří a pro netrpělivé malá ochutnávka v podobě teaser traileru.

Výroční minibilance

No a je to. Mám za sebou přesně rok fungování tohoto blogu. Sám bych si na to pomalu ani nevzpomněl, ale poskytovatel domény mě ze zištných důvodů už s výrazným předstihem upozornil na toto významné datum.

Musím přiznat, že mi ten rok přinesl spoustu milých překvapení.
Především ze sebe jsem velmi mile překvapen :))
Hlavně tím, že jsem to tak dlouho vydržel. Já, který jak se rychle nadchnu, tak stejně tak rychle se umím i odnadchnout. Já, který měl ze slohu v nejlepším případě čtyřky.
Dodnes si pamatuju, jak jsem v jedné takové slohové práci měl za úkol napsat projev ku příležitosti pokládání věnců u hrobu padlých sovětských vojínů, v kterém jsem uvedl, že k tanci a poslechu hraje sbor pionýrů a ukončil ho s přáním příjemné zábavy. Od té doby jsme s mojí češtinářkou, zasloužilou členkou svazu protifašistických bojovníků nebyli mírně řečeno, moc velký kamarádi.
Tak já najednou píšu dobrovolně, zadarmo a baví mě to :)

Stejně tak milé překvapení je, jak fajnový obecenstvo, může mít pisálek "food blogu." Za celý ten rok jsem nemusel smazat ani jeden jediný komentář, což je pro mě takřka malý zázrak. Možná je to dané i tím, že se tu urputně vyhýbám slovním spojením jako jsou: hry zd@rma, p0rn0 nebo Paříž Hilton.

Jak jsem vlastně začal?
Nějak se nemůžu dohrabat toho prvního impulzu. Kde se vzala ta chuť zkusit napsat něco svého a jinak než vidím okolo. Asi to byla ta jednodenní komentářová přestřelka o snobech a snoubení tady a potom možná i chuť zkusit zdokumentovat jedno vaření.
Ale stejně jako já se dívám dopředu, tak ani vy prosím nekoukejte zpět na ty moje začátky. Když vidím s jakým materiálem a koncepcí nastartovali noví kolegové, jako třeba Julie, rachad nebo kafaři tak se sobě musím smát.

Zajímavá je také moje bilance uveřejněných receptů.
1 recept na nápoj
1 recept na polívku
1 zhaněná kuchařka

Nevím, ale mám pocit, že to na roční existenci webu o jídle není žádná sláva. Naštěstí vy to ode mě ani neočekáváte a víte, že tu najdete něco jiného než manuály na vaření, které umí zpracovat kdokoliv jiný podstatně lépe.
Nebo třeba takový recenze hospod. Mám tady za ten rok pouze jednu a ještě velmi nenadšenou :)
Opět jsem zjistil, že recenzovat podniky není moje parketa a do budoucna vám je rozhodně slibovat nebudu.
Za to už párkrát slibované pokračování Gastrotourek bude hned jako další post.

Rozhodl jsem se také do budoucna stránky maximálně zjednodušit a očesat až na dřeň.
AdSence reklamu si sem ani po roce nedám, protože za nějakých 10,-$ ročně to snad ani nestojí. Jako první odendavám filmeček z miniprofilu a nahrazuju ho odkazem na Muxtape, což je služba, kam si každý může nahrát až 12 písníček podle svýho momentálního gusta a dát to ostatním pro pobavení. Takže když budete mít náladu a momentální ticho okolo, je vám to k dispozici :)

Samozřejmě jestli máte nějaký nápad nebo ideu, co byste tady naopak rádi viděli, nebo co vám tu vysloveně chybí, víte kam s tím.

Každopádně si myslím, že vám musí chybět pořádný test na obsah kofeinu v těle. Tak si udělejte tenhle. Můj výsledek "Near Death" naprosto přesně odpovídá momentální skutečnosti :)




Takže děkuju pěkně za návštěvu, zachovejte přízeň a pokračujeme v krasojízdě :)